Na úvod.
Jsem 22 let starý jedinec mužského rodu. S normálními problémy dnešní doby. Ale kromě toho, že jsem student, že jsem synem, že jsem asociální jsem i skaut. Díky svému věku jsem již rover. A jsem skautem už úžasných 15 let. Budu sem psát obecné informace ale taky osobní zážitky.
Jak jsem začal?
Dodnes mám některé vzpomínky na svojí první schůzku. Bylo mi sedm let a byl bílý únor. Všude kupa sněhu. Maminka mě tehdy přivedla, do střediska s názvem Stetson v Rychnově nad Kněžnou, na schůzku vlčat (7-12 let). Tehdy smečku vedla sestra Lilly, velmi přívětivá a dobrosrdečná paní. Lilly a její svěřenci mne přijali velmi přívětivě a hned mě začlenili do hry. Eskymácká honička.
Jak to bylo dál?
V rychnovském středisku jsem strávil krásný léta, získal přátele ale bylo mi jedenáct a byl jsem na táboře. Rodiče přijeli na návštěvní den a řekli, že mají velkou novinu. Sestra si myslela, že přibude nový sourozenec ale bylo tomu jinak. Rodiče si vybrali dům v nedalekém městě Kostelec nad Orlicí. To znamenalo že se budeme stěhovat, a protože jsem byl tehdy ještě malý tak o tom, že bych na koníčky ať už basket nebo skauta dojížděl do Rychnova, nemohla být ani řeč. Na začátku roku jsme se přestěhovali a šel jsem do nové školy s novými lidmi. Mezi prvními věcmi, které mě zajímali bylo jestli někdo z mých nových spolužáků není skautem. A pár jich bylo. Řekli mi, kdy a kde se scházejí a že mám určitě dorazit. Ač jsem velmi nesmělý, přesto jsem šel a určitě nemůžu litovat. Seznámil jsem se s místními vlčaty i jejich vedoucím bratrem Balůem, se stiskem levice mě mezi nimi přivítal. Čas plynul a já přestoupil ke skautům (12-15 let) kde jsem nesmyslně a trapně získal přezdívku Pája (možná časem se podělím) později jsem přestoupil k roverům (16-26 let) jejichž vedení jsem násilně nenásilně převzal se snahou z kmene udělat dobře fungující stroj. Leč to se mi stále nepodařilo. A beru to jako osobní selhání, že ani po víc jak 3 letech vedení nejsem schopen přijít na kloub tomu jak s kmenem pracovat.
Proč jsem vydržel tak dlouho?
Mnozí byli ve skautu, a mnozí taky s tím jak jim začínala puberta ho opustili. Ale já ne, u vlčat si hrajete dětské hry. U skautů si hrajete a realizujete projekty, které někdo vymyslel. U roverů ale si svoje výzvy, projekty, hry určujeme sami. Mám tam přátele, kteří mi pomohou ať už se jedná o maličkosti, jako jít pouštět draka, nebo větší projekty, jako zimní přespání v teepku. Zkrátka mám se kde realizovat, místo kde mohu pomáhat, ať už sobě, středisku nebo společnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat